Šest zásad skupiny Freudenberg zní dobře. Svou skutečnou sílu však rozvíjejí teprve tam, kde je lidé denně uplatňují – někdy vědomě, často zcela přirozeně. Následující příběhy ukazují, jak se tyto hodnoty projevují v nejrůznějších pozicích, úkolech a situacích – ve výrobě i v kanceláři, ve vývoji i při práci se zákazníky, při vedení směny i během dlouhé profesní dráhy.
Tyto příběhy ukazují, jak se tyto zásady projevují v praxi.
1 · Lidé
Když se směna stane druhou rodinou
Nikdo nechodí do práce proto, aby byl sám. Někdy si ale uvědomíme, jak moc jsme se sblížili, až když nastanou těžké časy.
Když se u Lindy M. doma náhle stala naléhavou péče o její matku, otevřeně o tom promluvila během ranní směny. Její předák a tým během dvou dnů zajistili, aby mohla po dobu šesti týdnů pracovat v upraveném rozvrhu směn. Část jejích úkolů převzali tři kolegové a kolegyně – bez formální žádosti, bez váhání.
„Vůbec jsem netušil, že to jde tak snadno. Ale moje směna je prostě víc než jen tým.“
— Linda M., pracovnice ve výrobě
→ Zde se projevuje naše hlavní zásada „Lidé v každodenním životě“: Blaho zaměstnanců není jen frází v brožuře, ale samozřejmým přístupem celého týmu.
Hlavní myšlenka „lidé“ se zde projevuje jako: solidarita
2 · Prohlídka s průvodcem
Důvěra znamená, že nemusím kontrolovat každý detail
Nový závod, zkušená směna – a vedoucí, který umí nechat věci běžet.
Když Marek K. převzal odpovědnost za uvedení nové výrobní linky do provozu, jeho prvním impulsem bylo zkontrolovat každý krok sám. Jeho vedoucí mu řekl:
„Máš tým, který to zvládne. Nech je pracovat. Jsem tu, když mě budeš potřebovat – ale ne proto, abych ti koukal přes rameno.“
O tři týdny později fungovala linka stabilněji, než se plánovalo. S odstupem času Marek říká, že se naučil: Důvěra není jen gesto, ale způsob práce.
— Marek K., vedoucí směny
→ Zde se projevuje hlavní zásada vedení v každodenní praxi: Důvěra není jen gesto, ale způsob práce. V podstatě jde o totéž, co již před více než 150 lety formuloval Carl Johann Freudenberg:
„Raději stokrát důvěřovat, i když tím riskujeme, že jednou budeme zklamáni, než jednou neprávem nedůvěřovat.“
— Carl Johann Freudenberg
Hlavní zásada „vedení“ se zde projevuje jako: důvěra
3 · Dlouhodobá orientace
38 let, sedm rolí, jedna firma
Kariéry dnes často vypadají jako střídání zaměstnání v tříletých intervalech. Anita S. vypráví jiný příběh.
Začala v roce 1987 jako technická kreslička, přešla do oddělení zajištění kvality, později do řízení procesů, převzala vedení týmu, strávila tři roky na zahraniční misi, vrátila se na štábní pozici a dnes působí jako interní poradkyně pro spouštění závodů.
„Nikdy jsem neodešel, protože mi vždycky nabídli něco nového. Nešlo o povýšení – ale o další úkol, který mi vyhovoval. To se už stává jen zřídka.“
— Anita S., hlavní poradkyně
→ Zde se v každodenní praxi projevuje hlavní zásada „dlouhodobá orientace“: vztahy – včetně těch se zaměstnanci – se budují po celá desetiletí, nikoli po jednotlivých čtvrtletích.
Hlavní zásada „Dlouhodobá orientace“ se zde projevuje jako: Věrnost
4 · Inovace
Nápad, který dvakrát selhal – a napotřetí vyšel
Inovace zní jako momenty „Aha!“. Ve skutečnosti to ale spíš zní jako: „Zkusme to znovu jinak.“
Tým pod vedením Hiroshiho T. pracoval téměř dva roky na nové kombinaci materiálů pro speciální těsnicí aplikace. Dvě generace prototypů neuspěly v zátěžových testech. Třetí varianta – která vznikla na základě diskuse v kuchyňce mezi vývojáři a aplikačními techniky – prošla všemi zkouškami.
„To, co nás přeneslo přes první dvě neúspěchy, nebyla ctižádost. Bylo to přesvědčení, že je v pořádku investovat čas, aniž by se hned musel předložit výsledek.“
— Hiroshi T., vývojový inženýr
→ Zde se projevuje hlavní zásada „Inovace v každodenním životě“: Nové věci vznikají, když má člověk trpělivost podniknout několik pokusů — a důvěru, že k tomu bude mít prostor.
Hlavní zásada „inovace“ se zde projevuje jako: vytrvalost
5 · Blízkost k zákazníkům
Tři hodiny poslouchat, než se objeví první snímek
Někdy není nejdůležitější přípravou na schůzku se zákazníkem prezentace v PowerPointu.
Když Sofia R. poprvé navštívila nového zákazníka, nepřinesla si s sebou žádnou prezentaci – ale blok na poznámky. Tři hodiny procházela s vedoucím výroby po závodě, ptala se, poslouchala a dělala si poznámky. Řešení, které její tým navrhl o dva týdny později, bylo menší, než se plánovalo, a levnější, než bylo oznámeno – ale přesně vyhovovalo danému problému.
„Nesnažil jsem se nic prodat. Chtěl jsem pochopit, co opravdu potřebují. O zbytek se pak postará tým.“
— Sofia R., aplikační technik
→ Zde se v každodenní praxi projevuje naše hlavní zásada – orientace na zákazníka: Na prvním místě není produkt, ale člověk a jeho využití.
Heslo „orientace na zákazníka“ se zde projevuje jako: naslouchání
6 · Odpovědnost
Hlášení o téměř nehodě, které nikdo nemusel sepsat – a které všechno změnilo
Odpovědnost nezačíná u velkých programů. Začíná otázkou: Řeknu to, nebo to nechám být?
David O. pracoval na balicí lince, když si všiml, že bezpečnostní senzor za určitých podmínek reagoval se zpožděním. K žádné nehodě nedošlo. Nikdo by tuto zprávu nečekal. Přesto ji napsal – tři věty, na konci směny. O dva dny později byl senzor vyměněn, o týden později proběhla kontrola všech zařízení stejné konstrukce.
„Bylo pro mě důležité, aby se nemuselo nejprve něco stát. K tomu slouží právě toto hlášení.“
— David O., obsluha zařízení
→ Zde se projevuje základní zásada odpovědnosti v každodenním životě: za sebe, za druhé, za to, co by mohlo přijít. I když se nikdo nedívá.
Hlavní myšlenka „odpovědnost“ se zde projevuje jako: všímat si
Poznámka: Výše uvedené příběhy jsou pouze ilustrativní a jsou smyšlené.
