Cihan Ünver udělal kariéru v míchárně ve Weinheimu. Nejprve zde téměř deset let pracoval jako dělník při výrobě materiálových směsí a před několika lety se vyučil strojním technikem. Dnes pracuje v oblasti procesní technologie s automatizací a digitalizací míchárny.
„Nebylo to pro mě lehké období,“ vzpomíná Cihan Ünver na dva a půl roku, kdy se na částečný úvazek učil strojním technikem ve večerní škole, která byla zkrácena kvůli jeho předchozím znalostem. Na začátku ještě pracoval jako dělník v míchárně ve Weinheimu. Protože jeho šéfové podporovali jeho profesní ambice, bylo mu umožněno přejít z třísměnného na jednosměnný provoz. Když konečně došlo na psaní jeho odborné práce, udělal Ünver velký krok z tovární haly do kanceláře, tedy do administrativní oblasti, kde nyní pracuje v oblasti procesní technologie.
„Byla to pro mě naprosto správná cesta. Když se na to dívám zpětně, měl jsem se do toho pustit mnohem dřív,“ říká, „ale lepší pozdě než nikdy.“ Když dnes hovoří se svými přímými kolegy z té doby, vždy se mu dostává povzbuzení a uznání za jeho odvahu, ctižádost a odhodlání.
Mnoho pozitivních změn
Ünver zahájil svou kariéru ve společnosti Freudenberg v roce 2005, kdy se vyučil mechatronikem. Když kvůli hospodářské a finanční krizi v letech 2008 a 2009 zpočátku nedostal stálou pracovní smlouvu, vrátil se raději do školy a „vybudoval“ si odbornou maturitu se zaměřením na elektrotechniku. „Žádná bolest, žádný zisk,“ tak popisuje svůj postoj, který ho vedl k tomu, že si pro svou přijímací zkoušku na technickou vysokou školu zvolil zkrácenou „turbo verzi“ v délce pouhého jednoho školního roku. „Abychom neztratili čas“, jak vysvětluje; stejnou látku by mohl absolvovat mnohem uvolněněji za dva roky.
Mohl pokračovat ve studiu, protože už byl přijat na univerzitu. Ünver se však rozhodl zkusit to znovu ve Freudenbergu a nastoupit jako dělník do závodu na výrobu surových směsí. Tam na vlastní kůži zažil to, co dodnes určuje jeho práci v nové funkci: ergonomická zlepšení pro zaměstnance a automatizaci a digitalizaci výroby materiálu na cestě k továrně bez vysokozdvižných vozíků. „Za ta léta se toho hodně pozitivně změnilo,“ uvádí a hovoří například o technologii vakuového sání, která zaměstnancům výrazně usnadňuje manipulaci s těžkými gumovými balíky.
Bez vysokozdvižného vozíku
Ünver také rád hovoří o počítačem řízeném váhovém systému, který automaticky váží a dávkuje „přísady“ materiálu v míchárně ve Weinheimu – fyzicky ulehčuje zaměstnancům a zbavuje je prachu ve vzduchu, který dýchají. Tímto tzv. automatickým systémem vážení drobných součástek (KKV) se podrobně zabýval i ve své technické práci.
Dnes se přeprava palet se surovinami k výrobním linkám nebo k vážení v míchárně ve Weinheimu obejde bez vysokozdvižných vozíků. Tuto činnost vykonávají dva průmyslové vozíky bez řidiče, takzvané „autonomní mobilní roboty“ (AMR); obsluha závodu již nemusí za tímto účelem manévrovat s vysokozdvižným vozíkem přes výrobní halu. Ünver hrál ve své nové funkci klíčovou roli při zavádění dvou AMR. Metodu, kterou použil k získání potřebných programátorských dovedností, popisuje jako „učení se praxí“. Ünver a tým míchárny v současné době připravují k nasazení další, ještě variabilnější „Smart AMR“ – zpočátku především pro sklad.
Ünver se při plnění takových úkolů cítí jako doma. „Práce mě baví, stále se učím něco nového.“ Na svou profesní budoucnost nechce hledět příliš dopředu a je spíše zdrženlivý a skromný. Dokázal by si však představit, že by se někdy ujal nějaké manažerské funkce. „Jsem ještě mladý, mám cíle a spoustu sil, které ještě mohu využít.“
Tuto sílu pravidelně prokazuje i ve volném čase při sportovních aktivitách. Denně ujde alespoň 10 000 kroků a pravidelně chodí do posilovny.
Nová série: Lidé jako vy a já
V našem novém seriálu jsme nechali vyjádřit naše zaměstnance na různých pozicích ve výrobě. V aktuálním čísle vám představujeme Cihana Ünvera, který pracuje v míchárně ve Weinheimu.
