Annett Langerová byla dobrovolnicí na Světových hrách speciálních olympiád v Berlíně.
„Celou dobu jsem měla husí kůži, bylo to tak dojemné, byl to neuvěřitelný pocit být tam naživo.“ Annett Langerová, CPIM/Řízení obchodních procesů, ani po několika týdnech nepřestává básnit, když mluví o zahajovacím ceremoniálu Světových her speciálních olympiád na Olympijském stadionu v Berlíně.
V každé její větě je slyšet, jak emotivní a osobně obohacující pro ni tyto olympijské hry pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením byly. Jako dobrovolnice se stala součástí této velké rodiny lidí se zvláštními schopnostmi a potřebami z celého světa – jako „dívka s míčkem“ v tenise.
„Všichni jsme jen lidé. Ano, tito lidé jsou jiní, ale jsou to lidé jako vy nebo já,“ říká. Otevřenost a nefalšovaná vřelost, kterou jí účastníci během dnů v Berlíně projevovali, bude Annett Langerovou pravděpodobně charakterizovat ještě dlouho. „Člověk to prostě musí zažít a pocítit na vlastní kůži,“ říká.
Ze sportovního hlediska se jí sportovci jevili jako nesmírně soustředění a vysoce soutěživí. Byla ohromena sportovní úrovní soutěží a vyslovuje účastníkům uznání. „Sama sportuji a vím, kolik potu člověk musí tvrdě a pracně vydřít, aby dosáhl takových výkonů.“ Ve svém volném čase sledovala soutěže v mnoha sportech v přímém přenosu a „poznala spoustu příjemných lidí z mnoha zemí“.
Celkově by si přála ještě větší uznání účastníků Světových her ze strany široké veřejnosti. Svým nasazením však Annett Langerová, jak sama říká, „přispěla malým dílem k tomu, aby byl svět o něco lepší, inkluzivnější a barevnější“. Doufá, že ji mnozí v tomto cíli napodobí. Mimochodem, hned po návratu z Berlína se znovu přihlásila jako dobrovolnice na příští Světové hry speciálních olympiád.
