Carl Johann Freudenberg – u něj začíná úspěšný příběh technologické skupiny Freudenberg. Dne 9. února 1849 založil se společníkem malou továrnu na kůže ve Weinheimu. Následoval jedinečný vzestup, který vedl až ke vzniku celosvětové společnosti, což je dobře zdokumentováno i v moderním archivu. Co nám však historické dokumenty říkají o osobnosti zakladatele, o Carlu Johannovi jako člověku? Jak jeho myšlenky a činy dodnes charakterizují firemní hodnoty společnosti Freudenberg?
Archivářka společnosti Julia Schneiderová říká: „Představte si zakladatele start-upu, který se právě stal potřetí otcem a uprostřed občanské války si od svého tchána půjčí spoustu peněz, aby koupil malý průmyslový podnik v platební neschopnosti!“ Tento vpravdě zjednodušený přístup k osobě Carla Johanna ukazuje, že mu pravděpodobně nechybělo sebevědomí. Měl to štěstí, že se mu podařilo zkombinovat ty správné ingredience, aby se postupně vypracoval z učně na spolumajitele a později na jediného vlastníka své firmy. Jaké to byly ingredience? Co přimělo třicetiletého muže od rodiny věřit v úspěch ve fázi plné nejistot? „Správné charakterové vlastnosti, ale také správní společníci, a to jak profesní, tak osobní,“ říká Schneider.
Dítě
Carlu Johannovi bylo pouhých devět let, když ztratil svého otce Georga Wilhelma. Zpočátku provozoval hostinec „Zum Löwen“ v Hachenburgu, který se nachází mezi Kolínem nad Rýnem a Frankfurtem. Během počáteční průmyslové krize chudoby se však nedařilo. Počátkem roku 1829 musel být hostinec uzavřen a hostinský musel radikálně změnit svou kariéru. Dostal místo celního výběrčího ve Weilburgu an der Lahn, kde krátce nato 9. března 1829 zemřel. Zůstal s ním pouze jeho syn Carl Johann, kterého si s sebou vzal z Hachenburgu. Rodina truchlí a těžko vychází s penězi. Matka Carla Johanna se s ním a jeho pěti sourozenci přestěhuje do Neuwiedu, kde jim příbuzní zajistí přežití. Ve čtrnácti letech se Carl Johann musí postavit na vlastní nohy a nastoupí do učení v koželužně svého strýce ve 200 kilometrů vzdáleném Mannheimu, což je v té době velká vzdálenost. „Rodinné strádání v Carlu Johannovi určitě něco vyvolalo – určitě také touhu se více prosadit,“ říká Schneider. „Usuzujeme tak z následujícího období, v němž se díky ctižádosti, píli a šetrnosti vyšvihl v jakéhosi selfmademana.“
Horolezec
Carl Johann je odkázán sám na sebe. Rychle však najde sám sebe a své silné stránky. Žije jako učeň u svého strýce Johana Baptisty Sammeta a jeho společníka Heinricha Christiana Heintzeho v Mannheimu – městě, které je ve srovnání s jeho rodným městem plné života. „Během této doby si uvědomuje, jaký pozitivní vliv má na jeho život jeho vlastní jednání a schopnosti. Získal sebevědomí, které mu pomohlo jít za svým cílem něco dokázat,“ říká archivář. Jeho píle a ambice ho ženou dál. Mladý muž nejen obsluhuje zákazníky za pultem obchodního domu a rozváží zboží, ale z výdělku z obchodu s kůžemi provozuje také obchod s doutníky. On, který nenavštěvoval střední školu, se naučil francouzsky a anglicky, chodil do mannheimského Národního divadla, stále sebevědoměji se pohyboval v prestižních a mezinárodních kruzích a své schopnosti nadále prokazoval ve strýcově firmě. V roce 1844 získal jako tichý společník 20 procent akcií.
Manžel
V témže roce se Carl Johann žení se Sophií Martensteinovou, s níž se seznámil na jaře předchozího roku v pěveckém kroužku, takzvaném Liedertafelu. Martensteinová pochází z bohaté wormské rodiny. Jeho otec byl obchodník s kořením, vážený podnikatel. Dává svůj souhlas, kterému jistě nepředcházelo jen zkoumání srdce a charakteru, nebo dokonce vzhledu. Jde o ekonomická fakta, a to jak z hlediska osobních financí, tak z hlediska profesního úspěchu. Ve svých pamětech Sophie píše: „Přesvědčení, že má dobrého a schopného zetě, který vydělal 5 000 guldenů [ekvivalent asi 100 000 eur], přesvědčilo mého otce, aby mu svěřil svou jedinou dceru.“ A tak se otec rozhodl, že mu svěří svou jedinou dceru. V následujících letech se narodily dvě dcery: Elise a Luise, ta však zemřela mladá. Když se v roce 1848 v Mannheimu narodil syn Friedrich Carl, zuřila již bádenská revoluce.
Současný
Co se děje za dveřmi domu Carla Johanna v Mannheimu? Nešlo o nic menšího než o svobodu tisku, porotní soud a německý národní stát se svobodně zvoleným parlamentem. Do té doby byla země mozaikou nezávislých území, včetně Bádenského velkovévodství s městem Mannheim. Revolucionáři se rozdělili na dva tábory: liberálně
konstituční a radikálně-demokratický. V Mannheimu dochází k bouřím, je požadován totální převrat, konají se lidová shromáždění s tisíci účastníky. Po celé zemi následují nesčetná další. Dochází k potyčkám. „Podnikatelé, kteří si obecně přejí stabilní politické poměry, se na události dívají s obavami. To se týká i našeho zakladatele,“ říká archivář společnosti Freudenberg.
Podnikatel
V zemi dochází k politickým bouřím, které způsobují i krach banky, jejímž prostřednictvím je kožedělný obchod financován pomocí směnek. Společnost se dostala do finančních potíží a v roce 1848 musela být zrušena. „Freudenberg měl to štěstí, že dokázal krizi využít jako příležitost pro sebe, protože nyní měl za sebou silnou rodinu, která ho mohla také finančně podpořit,“ říká Schneider. Jeho tchán, který měl o Carlu Johannovi vysoké mínění, poskytl své dceři Sophii potřebný kapitál, aby mohla svého manžela v jeho úsilí podpořit – chtěl totiž převzít část podniku. V té době bylo začlenění dcery do podniku tímto způsobem pokrokovým přístupem.
Syn zakladatele, Friedrich Carl, narozený v roce revoluce, o 90 let později ve svých pamětech napsal: „Protože likvidace si vyžádala rozdělení obou majitelů firmy, mohl si otec vybrat mezi oběma společníky. Jeho volba padla na pana Heintzeho. Tak vznikla firma Heintze & Freudenberg ve Weinheimu, která v roce 1849 převzala malou koželužnu na telecí kůže.“
Proč koupí kožedělnou továrnu s Heintzem, a ne obchod s kůžemi se svým strýcem? Továrna na kůže nabízí pro podnikatele mnohem větší možnosti organizace a růstu než „pouhý“ obchod s kůžemi. „To ukazuje podnikatelskou vizi Carla Johanna,“ říká archivář firmy Schneider. A ještě jedna věc: „Přesvědčení, že se v této neklidné době dokáže prosadit, se jistě zakládá na tom, že se již jako mladý muž vymanil z finanční krize a pak se stal úspěšným díky svým přednostem. Svým způsobem opakuje něco, co už jednou zvládl. A tentokrát je odhodlán využít své zkušenosti a silné stránky ve svůj prospěch.“ A tak se uprostřed revoluce nastavuje kurz pro globální společnost. V pátek 9. února 1849 společníci oficiálně zakládají společnost Heintze & Freudenberg zápisem do obchodního rejstříku. O několik měsíců později je revoluce potlačena.
Ředitel společnosti
Během následujících tří let se obrat zčtyřnásobí a počet zaměstnanců se zvýší z 50 na 170. „Důležité jsou pro to tři aspekty,“ říká Schneider. Zaprvé kvalita. „Jen v Německu je v současné době asi 10 000 podniků vyrábějících kůže. Freudenberg ví, že on a Heintze mohou vyniknout pouze kvalitou.“ Za druhé si také uvědomil, že bude muset rychle internacionalizovat podnikání, aby mohl nakupovat kůže a prodávat usně. V souladu s heslem „Go big or go down“ (jdi do velkého, nebo jdi ke dnu) navazují vztahy v USA a Švýcarsku, Velké Británii, Francii a Turecku (tehdy ještě Osmanské říši). V neposlední řadě si Freudenberg včas uvědomuje význam inovací, když přebírá trend z Francie a nechává si vyrábět patentní kůže. Musel se prosadit proti svému partnerovi Heintzemu. „Když vyrobíte lakovanou kůži, jezdíte v kočáře, když vyrobíte normální kůži, chodíte pěšky,“ říká a opět prokazuje svou prozíravost. Výrobek z Weinheimu byl oceněn na Světové výstavě v Londýně v roce 1851 a zajistil firmě počáteční úspěch na mnoho let.
Mentor
Poté, co se v roce 1874 stal jediným majitelem firmy a vyplatil rodinu Heintzeových – opět s finanční podporou rodiny své manželky -, mohl Carl Johann projevit svou starostlivou podnikatelskou stránku, které pravděpodobně dříve bránil výhradně obchodní přístup jeho partnera. V témže roce založil pro své zaměstnance spolek zdravotního pojištění, z něhož se později vyvinula firemní zdravotní pojišťovna Freudenberg. Následoval všeobecný podpůrný fond pro zaměstnance a jejich rodiny v nouzi. „Lze rozpoznat souvislost s jeho zkušenostmi z raného dětství,“ říká Schneider.
Freudenberg přivádí do firmy své syny Friedricha Carla a Hermanna Ernsta, aby ho podpořili a udělali z ní rodinný podnik. V roce 1887 jim dal každému z nich třetinový podíl jako společníkům. V té době měla společnost již více než 500 zaměstnanců. U příležitosti generační výměny a s ohledem na velikost podniku, které nyní dosáhl, sepsal Carl Johann v roce 1887 vlastní podnikatelské zásady. Nejdůležitějšími zásadami pro úspěšnou podnikatelskou činnost pro něj byly skromnost, poctivost, solidní finanční základna a schopnost přizpůsobit se změnám. Důležitou roli hraje také motiv důvěry – nejen v sebe sama, ale také ve svou rodinu, partnery a zaměstnance. „Je lepší stokrát důvěřovat s rizikem, že jednou propadnete, než jednou nedůvěřovat.“
Shrňme: Carl Johann Freudenberg, ovlivněný osudem, se vždy snažil „vytěžit z každé situace to nejlepší“ (citát z obchodních zásad), a to pílí, šetrností, ctižádostí, sebedůvěrou a věrností zásadám, řečeno jeho vlastními slovy. Ve spojení s podnikatelskou předvídavostí, s ní spojenou otevřeností vůči změnám a inovacím a kulturou důvěry, kterou praktikoval, se vypracoval v úspěšného podnikatele, jehož odkaz dodnes formuje firemní kulturu.
Zásady, které tehdy formuloval, jsou dodnes základem celosvětově platných obchodních zásad skupiny Freudenberg.
